ano, jsem naživu

29. října 2015 v 12:52 | Petra |  Blog
Už dlouho jsem se tady neukázala. Asi vám všem došlo proč, protože to není něco, co by se stalo ze dne na den. Stalo se to samé, jako s mým předchozím blogem - prostě mě to nějak přestalo bavit. Nemůžu se vymlouvat na nedostatek času - ano, ve škole toho je hodně, ale rozhodně bych na blog čas měla. Ale já tak nějak nechci.
Dokonce jsem i skončila s Tumblr, což kdybyste mi řekli o prázdninách, poslala bych vás asi do blázince. Zajímavé je, že jakmile se dostane pryč s Tumblr, už nejste tak nadšení ze všech novinek. Stále Sherlocka zbožňuji, ale nový trailer? Nečekám na něj do půlnoci, ale kouknu se na něj až za týden. Datum premiéry? Všimnu si ho úplnou náhodou. To samé s fotkami z akcí a tak dále. Pořád mě to zajímá, ale je tam to ale. (To nadšení se vrátí, jakmile den premiéry nastane, tím jsem si jistá)
Není zrovna nejlehčí tohle psát, protože tento blog pro mě znamenal hodně. Když jsem s ním začala, byla jsem úplně jiný člověk. Sherlock (a Tumblr) ze mě udělali to, kým jsem dnes. Na to asi nikdy nezapomenu. Možná se vám zdám dost dramatická (což jsem), ale opravdu se toho stalo hodně, jenom jsem to nikdy nenapsala.
Momentálně jsem prostě mess (ne že by tomu bylo někdy předtím jinak), ale jak začal školní rok, tak se to celé tak nějak nevím co - konec Tumblr, konec blogu, přestala jsem psát. Ale mezi těmito třemi věcmi je jeden podstatný rozdíl - psaní je v současné době to jediné, co se urputně snažím vrátit zpátky.
Blog jsem zbožňovala a snad to bylo i vidět. Ale ke konci jsem prostě byla ztracená - ptala jsem se, co byste chtěli číst, protože jsem prostě hledala důvod, proč zůstat. Problém s Tumblr i blogem je to, že mi v tom chybí víc něčeho osobního. Nechci psát žádný deníček. Kdybych dokázala srozumintelně mluvit, byla by ze mě Youtuberka, ale ona i ta psaná forma za moc nestojí. (jestli někdo tenhle odstavec pochopil, získává mé uznání)
Tenhle článek je dost zmatený, protože dost zmatená jsem i já. Je mi to opravdu líto, ale bohužel končím. Nikdy neříkej nikdy, ale asi to je nadobro.
Chtěla bych poděkovat všem, kteří můj blog navštěvovali a komentovali - jste jedním z těch důvodu, proč jsem tady byla tak dlouho. Skoro tři roky. Děkuji mým affs, všechny jste úžasné. I když to bude znít dost nevděčně vůči všem ostatním, jsou tady tři, které mi přirostli nejvíce k srdci: tomato, Vera a Angie. Nejenom, že všechny tři píšete skvělé články, na které se vždycky těším, ale jste i úžasní lidé a jsem opravdu ráda, že jsem vás poznala. Moc vám děkuji a ať se vám daří ♥

Pokud byste někdo čirou náhodou se mnou chtěli zůstat v kontaktu, budu víc než ráda. Můžete mi napsat na email v menu a slibuji, že ho budu kontrolovat, i když ho normálně nepoužívám.

Všem vám přeji jen to nejlepší, užijte si speciál a třeba se zase někdy uvidíme,
Petra x

 
 

KOPÍROVAT POUZE SE ZDROJEM!
Flag Counter