Study in Pink

18. srpna 2013 v 21:46 | Petra |  Cases
Jelikož se mírně nudím a mám hroznou potřebu o něčem psát, rozhodla jsem se pro vás přeložit jeden článek z blogu Johna Watsona. Konkrétně to bude vůbec ten první případ, který se Sherlockem řešil, což je samozřejmě případ Study in Pink. Tak hurá do toho!

Několik jmen jsem začenril, protože se jedná o právní záležitosti, ale tohle je to, co se stalo v ten večer, kdy jsem se nastěhoval k Sherlocku Holmesi.
Když jsem Shelrocka poprvé potkal, řekl mi celý můj životní příběh. Mohl toho říct o mě řict tolik z mého kulhání, opálení a mého mobilního telefonu. A to je ta věc s ním. Nemá smysl skrývat, kdo jste, protože Sherlock prokoukne všechno a všechny během sekund. Ohromné ovšem je, jaký je to obrovský ignorant, co se některých věcí týče.
Například, toto ráno, se mě zeptal, kdo je předseda vlády. Minulý týden vypadalo, že opravdu neví, že Země obíhá okolo Slunce. Opravdu. On to prostě nevěděl. On si nemyslel, že Slunce obíhá kolem Země nebo něčeho. Prostě ho to nezajímá. Pořád tomu nemůžu uvěřit. V několika ohledech, je to ten nejchytřejší člověk, jakého jsem kdy potkal, ale má také prázdná místa, která jsou děsivá. Alespoň jsem si na něj teď zvyknul. No, říkám to, ale mám podezření, že si na něj nikdy nezvyknu. Prostě, té první noci, jsem doslova neměl ponětí o tom, co se bude dít. Chci říct, jak bych vůbec mohl?
Zrova jsem si prohlížel byt, překvapen, v jakém už byl stavu, když tam vpadl Detektiv Inspektor --- [Lestrade] ze Scotland Yardu. Sherlock samozřejmě, už věděl, proč tam je. Někdo další zemřel - tentokrát v --- [Lauriston Gardens]. Sherlock se mě zeptal, jestli se k němu nechci připojit a já jsem s ním šel, zaujat. V taxíku mi vysvětlil jak to o mě předchozí den vydedukoval - jak zaregistorval každé mé slovo, každý můj pohyb, každou drobnost o mém mobilním telefonu. Bylo to neobyčejné. Pokusil bych se to tady vysvětlit, ale nemyslím si, že bych byl schopný, ho dobře vystihnout. Běžte na jeho stránku, Umění dedukce a podívejte se, jak jeho mysl pracuje.
Stále jsem ale byl překvapen tím, že i přesto jaký génius očividně je, by za ním šla policie pro pomoc. Řekl, že je 'detektiv konzultant' Přirozeně, když je někdo arogantní tak jako on, musel svému povolání dát unikátní název.
Přijeli jsem do --- [Lauriston Gardens], kde mě, k mému překvapení, představil jako svého kolegu. Policie také vypadala, že je tím překvapena, takže jsem usoudil, že žádné 'kolegy' předtím neměl. Bylo tam tělo ženy, oblečené v růžové. A byla otrávena. Znova. Shelrock se na ní jenom podíval a věděl o ní všechno. Styl jejího oblečení. Stříkance bláta na její noze. Co tam bylo, a co tam, hlavně, chybělo. Její kufr. A to bylo to, co ho nadchlo. Chybící růžový kufr.
Opustil tělo a utekl ven, ho hledat, samozřejmě mě tam nechal. Mluvil jsem s policajtkou, a ono ho shrnula. Řekla, že si to užívá. Nestaral se o tu mrtvou ženunebo o žádnou jinou oběť. Předpokládám, že kdyby se vrátil a našel mě a naší domácí ležet na podlaze s podříznutými hrdli, viděl by to prostě jako inteluktuální cvičení 'Úžasné' zvolal by a mnul si ruce, 'Ale dveře byli zavřené, tak se mohli zabít?' Ta policajtka ho nazvala psychopatem. To se mi zdá krutá a sotva profesionální diagnóza, ale když se podívám na to, co jsem o něm napsal, když jsem ho poprvé potkal. Nazval jsem ho bláznem.
Takže vrátil jsem se na Baker Street a Sherlock mě požádalm abych poslal textovou zprávu. Našel její kufr a zjistil, že mobil oběti chybí. Věděl, že vrah ho má, takže jsem psal sériovému vrahu.
Našel kufr té oběti, protože věděl, že bude růžový, stejně jako oblečení té ženy. Vůbec mě to nenapadlo, a když jsem to řekl, nazval mě idiotem. Nemyslel to urážlivě, prostě řekl, co si myslí. Už jsem o sobě slyšel horší věci, ale jeho otevřenost mě trochu překvapila. On s eprostě nestaral o to, jestli je zdvořilý nebo něco takového. Začínal jsem chápat, proč se zdálo, že neměl žádného 'kolegu'.
Po tomhle, jsem šli na sledovačku. Čekali jsme v restauraci, jestli vrah přijde na adresu, kterou jsem mu poslal. Naproti přes ulici jsme viděli zastavovat taxi. Vyběhli jsme, ale odjelo. Sherlock trval na pronásledování a nštěstí to vypadalo, že má podrobné znalosti o londýnských uličkách. Samozřejmě, jak jsem si později uědomil, si musel pamatovat London A-Z. Běželi jsme po ulici za ulicí a podařilo se nám taxi chytit - a jenom aby jsme zjistili, že cestující není náš vrah. Právě přijel do Anglie. Byla to ta nejšílenější noc mého života - tím myslím, skutečnou honičku po Londýně. Tohle lidé opravdu nedělají. Ale my ano.
A samozřejmě, tímhle Sherlock dokázal, že moje kulhání bylo psychomatického problému. Zmiňoval jsem, že je chytrý?
Vrátili jsem se do bytu a zjistili, že --- [Lestarde] a polici tam jsou, zkoumajíc kufr. Bylo vlastně docela legrační vidět, jak tím byl Sherlock uražený. Opravdu si myslím, že věří v to, že je and zákonem. A nemohl vystát, že --- [Lestrade] proti jemu jeden má. Posal Sherlocka jako dítě, kterým, v mnoha ohledech, je. Řekl jsem, že se nestará o to, co si ostatní myslí, a že je proto arogantní, ale tak to opravdu není. To neznamená, že se nestará, on opravdu nechápe, že je normální se starat. Je normální trápit se tím, co si ostatní myslí. Stejně jako dítě, prostě nerozumí zásadám společnosti - což, je samozřejmě, asi důvod toho, proč lepší, v tom co dělá, než my.
Sherlock si myslí, že vsšichni ostatní jsou hloupí, takže je jako dítě o Vánocích, když se ukáže, že někdo z nás udělal něco chytrého. Nemluvím o mně, ale o oběti vraha. Neztratila svůj telefon. Nezapomněla ho. Věděla, že zemře, takže nechala svůj mobil v taxíku - A, stejně jako všechny chytré telefony, měl i tenhle GPS, takže jsme ho mohli lokalizovat. Ta brilantní žena nás navedla k vrahovi.
A ten byl venku. Venku před naším bytem - ve svém taxíku! Honili jsme ho přes polovinu Londýna, mysleli jsme si, že veze vraha, ale on sám byl ten vrah. Takto se mu podařilo dostat ke svým obětem, prostě je nabral do taxíku. Samozřejmě, Shelrock se zcela a naprosto zbláznil, a nasedl do taxíku, aby s ním mohl mluvit. Znovu, nezajímali ho 'pravidla'. Ani ho nezajímalo, jak to ten vrah udělal. A ani si enmylsím, že by ho nějak zvláště zajímalo ho zastavit a už vůbec ne dát vědět policii, že venku ej ten muž, kterého hledají. Všechno, co Sherlocka zajímalo, bylo, jak to ten vrah udělal. Chtěl být s vrahem osamotě, aby ho mohl vyzpovídat. To pro něj bylo důležitější než cokoliv na světě - i vzhledem l očividnému ohrožení na životě.
Taxikář ho odvezl na Istitut dalšího vzdělávání, aby se mohli oba navzájem naučit - no, naučit to, jak jejich mysli pracují, asi. Je to něco, co nikdy nepochopím a abych byl upřímný, ani to nikdy pochopit nechci. Být takový psychopat. Být ten nad všemi ostatními. Být tak nebezpečný. Je to pěkně děsivé.
Později mi Shelrock řekl, co se stalo. Taxikář měl anerisma v mozku. Umíral. Vyzvedl svoje oběti a někam je odvezl. Potom jim dal možnost volby. Vzít si jednu ze dvou pilulek - jedna z nich byla neškodná, ta druhá by je zabila. Jejich jediná jiná volba byla to, že by je zastřelil. Rozčiluje mě přemýšlet o tom, co si ti nebozí lidé, kteří nasedli do toho taxíku, museli myslet - jeden z nich byl jenom dítě! Museli si projít peklem. Ale Sherlock, ten blázen Sherlock, ho chápal. Co se týkalo taxikáře, on přežíval lidi. Dával sobě moc nad životem a smrtí. A já si myslím, já si opravdu myslím, že to Shelrock chápe.
Já s policií jsem přišli na to, kam odjeli. Ale už bylo pozdě. Když jsme se tam dostali, viděli jsme, že si Shelrock vezme jednu z těch pilulek. Neudělal to, protože musel, byla to hra důvtipu. Nemohl nechat jiného arogantního, nabubřelého psychopata vyhrát. Když najednou někdo zastřelil toho taxikáře. Někdo jako on určitě měl nepřátele, takže jsem tím neměl být překvapený, ale neviděl jsem nikoho střílet, od mého návratu z Afghnánistánu. Je to něco, na co si nikdy nezvyknete. Že někdo může mít moc nad životem a smrtí někoho jiného - ale jsem rád, že to ten někdo udělal, protože tím nepochybně zachránil Sherlockův život. A upřímně řečneo, potom všem, co ten člověk udělal nevinným lidem, kteří se dostali do jeho auta, byla rychlá smrt lepší než to, co by si zasloužil.
A co bylo potom? No, já a můj spolubydlícíjsme šli na čínu. Jak jsem řekl, on opravdu zná dobré restaurace.
Byla tady ještě jedna věc k zamyšlení. Předtím než ten taxikář zemřel, řekl jméno. Jméno někoho nebo něčeho, kdo/co mu pomohl/o. Moriarty. Nikdy jsem to neslyšel, stejně jako Sherlock. Samozřejmě, že to miluje. Myslí sim že si našel úhlavního nepřítele. Je zvláštní dítě.
A od té noci? Se to nezastavilo. Ó, je tady toho ještě tolik, co vám musím říct.

Gratulace! Úspěšně jste přežili můj překlad.
Na Johnově blogu je ještě spousta dalších případů, pokud máte zájem si je přečíst, není nic jednoduššího, než kliknout sem. A nebo pokud byste měli zájem, mohla bych ještě některé přeložit (nebo rovnou všechny :D).


zdroj: johnwatsonblog.co.uk
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VyVolení VyVolení | Web | 18. srpna 2013 v 22:27 | Reagovat

VYVOLENÍ SE VRACÍ!
Sledujte už zítra v 18:00 - PRVNÍ VOLBA!

na PRIMĚ

2 Monika St Monika St | E-mail | 19. srpna 2013 v 8:34 | Reagovat

Jů, je to zajímavé číst nebo vidět očima Johna. Až se ti bude chtít, určo přelož další... Docela by mě zajímaly názory Johna na Irene A...

3 Ancaz Ancaz | E-mail | 19. srpna 2013 v 8:35 | Reagovat

Pěkný! Vzhledem k mojí mizerné angličtině jsem moc ráda, že někdo myslí i na nás tupce. Děkuji! Děkuji! Děkuji!

4 A. A. | 19. srpna 2013 v 10:40 | Reagovat

Páráda! :) Hlasuju pro přeložení všech! :D :)

5 Kimi Kimi | Web | 19. srpna 2013 v 14:54 | Reagovat

Keď budeš mať čas tak ma veľmi potešíš prekladom všetkých! :) A veľká VĎAKA! :)

6 Sasha Sasha | Web | 19. srpna 2013 v 15:23 | Reagovat

na Johnov blog som zablúdila ešte dávnejšie a pri komentároch som sa stále strašne usmievala :) som rada že si to preložila, takto si to prečítajp aj tí, ktorí nerozumejú, skvleý nápad :)

7 milla-jovovich-fan milla-jovovich-fan | Web | 19. srpna 2013 v 16:04 | Reagovat

Ze sa ti to chcelo prekladať máš môj obdiv! :D ja mám problémy s prekladom :) Na jeho blog som narazila na začiatku ako som začala sledovať Sherlocka :) Takže toto je pekné zhrnutie :)

8 francela francela | 20. srpna 2013 v 18:03 | Reagovat

Pokud by ses opět "mírně nudila" jak píšeš, tak bych Ti byla velmi vděčná, kdyby se Ti podařilo z Johnova blogu přeložit případ "The Aluminium Crutch" , který je v seriálu minimálně jednou zmíněn (například v S2E1 v Buckinghamském paláci - tam jej Johnovi pochválil zaměstnanec té vlivné nejmenované rodiny)  Díky!

9 Anie Anie | 5. listopadu 2013 v 16:36 | Reagovat

Moc pěkné a překlad je dobrý, občas nějaký ten překlep, ale to nevadí. Z Johnova pohledu je to jinak. Není tam, že to střílel on, ale že někdo vystřelil. John nechtěl jít sedět, ze což by šel kdyby napsal, jak to bylo doopravdy. XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KOPÍROVAT POUZE SE ZDROJEM!
Flag Counter