The Great Game

8. října 2013 v 16:06 | Petra |  Cases
Omlovám se, že mi tak trvalo přeložit další případ z Johnova blogu, ale s začátkem školního roku ubyla i trocha mého času. Minule jste si mohli z Johnova pohledu přečíst případ Slepého bankéře a teď přichází na řadu Velká hra. Takže hurá do čtení:

Omlouvám se, že jsem už dlouho nic nenapsal. Potřeboval jsem pár dnů, abych si urovnal to, co se stalo.
Začalo to, jako všechno, s velkým výbuchem. Podle všeho byl na proti přes ulici únik plynu. Samozřejmě, za tu dobu, co žiji se Sherlockem, už vím, jaký význam může mít 'podle všeho'. Policie při vyšetřovnání zjistila, že byl dům napojený na výbušniny. Jediná další věc, kterou našli uvnitř domu, byl trezor. A uvnitř něj byla obálka. A v obálce byl růžový mobilní telefon. Pravidelní čtenáři mého blogu si možná pamatují případ jménem Studie v růžové. Netřeba dodávat, že to bylo trochu překvapení.
Stejně jako mé náhlé používání frází jako 'pravidelní čtenáři', se zdá, že si začínám užívat psaní o mén životě. Pomáhá to, ačkoliv jsem zjistil, že ho čte polovina Scotland Yardu. O tom více později!
Takže, zapnuli jsme telefon a byla tam zpráva.
Píp. Píp. Píp. Píp. Píp.
Pět zapípání nebo pípnutí. Sherlock okamžitě věděl, že to je varování. Byly tajemné společnosti, které posílali pět pomerančových semínek [=pips - semínko/pípnutí] lidem jako výhružku. Také tam byla fotka prázdné bytu, který Sherlock poznal. Bylo to přízemí. 221C Baker Street! Spěchali jsme tam a objevili jsme tam pár tenisek.
A pak růžový telefon zazvonil. Byla to žena. Brečela. Ukázalo se, že kdokoliv tohle všechno organizoval, zařídil, aby tato žena byla unesena a obalena výbušninami. Kdyby neřekla přesně to, co měla... Sherlock byl, samozřejmě, okamžitě dostihnut tímto dobrodružstvím. Ani nezaregistroval, že někde prochází nějaký nevinný člověk peklem. Ta brečící žena nám řekla, že máme dvanáct hodin na vyřešení našeho prvního problému.
Šli jsme do Barts, aby Shelrock mohl prozkoumat ty tenisky. Já jsem jako obvykle ani neměl ponětí, jaká byla otázka a už vůbec, jaká byla odpověď. Potkali jsme se s Molly Hooper, která nás představila svému příteli, Jimovi. Podle všeho pracoval na IT oddělení. Zase to 'podle všeho'. Ou a právě jsem viděl, jak se seznámili.
Nicméně, Jim odešel a Sherlock Molly prozradil, že byl zjevně gay. Jako obvykle mu bylo jedno, že tohle nebylo zrovna to, co chtěla slyšet!
Tak, ale zpátky k těm teniskám. Sherlock mě samozřejmě ponížil tím, že jsem se sám snažil na na něco přijít a všechno to bylo špatně. Řekl mi, že jsou dvacet let staré a pyl na nich ukázal, že jsou ze Sussexu. A pak si vzpomněl na jméno - Carl Powers, chlapec, který zemřel, když byl Shelrock dítě. Všichni předpokládali, že to byla tragická nehoda, ale Sherlock byl stále rozrušen chybějícími teniskami. Po dvaceti letech se našli a byly adresovány jemu. Sherlock na nich objevil stopy po Clostridium botulinim a došel k závěru, že byl chlapec zavražděn - jed byl přidán do jeho medicíny proti ekzému. Sherlocm potřeboval dát vrahovi věděť, že na to přišel, takže napsal na svůj blog zprávu. Vím, že něktěří z vás byli zmateni touhle bizardním zprávou.
Brečící žena nám znovu zavolala a mohla nám řící, kde je. Policie ji našla a byla v pořádku. Ale Sherlock mě pořádně vytočil. Celou tu organizaci popsal jako elegantní. Když jsme se ho zeptal, co tím myslel, odpověděl mi 'Nemůžu být jediná osoba, která s eobčas nudí.'. Očividně útočník se zaměřoval přímo na něj a on to zbožňoval.
pokračování v celém článku



Píp. Píp. Píp. Píp.
Další zpráva. Další fotka. Tentokrát to byl opuštěný sportovní vůz. Telefon zazvonil. Byl to muž, vystrašený úplně stejně jako ta žena předtím. Řekl nám, že máme osm hodin. --- [Lestrade] ze Scotland Yardu lokalizoval auto a Sherlock ho prozkoumal. Byl zapůjčen od společnosti jménem Janus Cars -------- [Ianem Monkfordem] - mužem, který zmizel. Tentokrát to bylo pro Sherlocka celkem jasné. Jenom jedno promluvení se ženou zmizelého muže a návštěva Janus Cars a už na to přišel. Byl to prostý pojišťovací podvod. Znova napsal řešení na svůj blog. Muž obalený ve výbušninách byl nalezen a zachráněn. Ukázalo se, že byl v centru Londýna. Bože, kdyby na to Sherlock nepřišel. Ale na druhou stranu, jak už jsem říkal, užíval si to. On a jeho tajemný vrah hráli hru. Já, paní Hudson, lidé s bombami, všichni ostatní jsme byli jenom pěšáci. Vzpomněl jsem si na jméno, které jsme už několikrát slyšeli - Moriarty. Mohl to být on? Když jsem to zmínil, Sherlockovy oči zazářily.
Píp. Píp. Píp.
Další zpráva. Další fotka. Ttentokrát to byl někdo, koho jsem poznal, i když Sherlock neměl ponětí kdo je. Je pěkné být pro změnu ten chytrý. Byla to fotka nedávno zesnulé Connie Prince. Podle všeho byla důvodem její smrti infekce tetanu, ale náš vrah očividně navrhoval něco jiného. Stejně jako předtím jsme obdrželi telefonát. Tentokrát to byla stará žena - a byla slepá. Tím chci říct, kdo by tohle udělal? Jak tohle může někdo udělat? Šel jsem navštívit bratra Connie, Kennyho. Sherlock šel na nějaká internetová fóra a za použití svého obvyklého taktu a diplomacie, tak získal odpovědi. Přišli jsme na to, že zatímco měla její smrt vypadat jako výsledek infekce tetanu, byla ve skutečnosti způsobena jedem - jejich sluha --- [Raoul de Santos], ji předávkoval botoxem. Bylo by to skoro zábavné nebýt toho, co se stalo potom. Sherlock napsal zprávu na svůj blog a jako předtím nám žena zavolala. Ale tahle udělala chybu. Začala mluvit o tom muži, který ji svázal a... vyhodil ji do vzduchu.
Bydlela v bytě v Glasgow. Dvanáct lidí zesnulo.
Pořád se z toho nemůžu dostat. Tahle hra mezi Sherlockem a jeho… protivníkem? Je to to správné slovo? Dvanáct nevinných lidí kvůli tomu zemřelo. To ráno jsem se na Sherlocka tak hrozně naštval. Nezajímalo ho to. Přiznal to. Prostě mu to bylo jedno. Jak poukázal, starost nezachrání životy. Zeptal jsem se ho, jestli je to pro něj lehké a on řekl ano. Bylo to tak jednoduché. Možná že má Sally Donovan pravdu. Možná, že to je blázen.
Píp. Píp.
Další fotka. Tentokrát Temže. Sherlock zavolal Scotland Yardu a ti mu řekli o těle, které bylo vytaženo z řeky. Šli jsme tam a Sherlock během několika minut přišel na to, že to byl a hlídač a pravděpodobně měl něco spojeného se znovu nalezenou malbou vystavenou v Hickman Gallery. A odhalil, že ta malba je padělek. Mohl bych vysvětlit, jak na to přišel, ale myslím si, že to je jeden z těch 'to byste tam museli být' momentů. Také přišel na to, co zabilo toho hlídače. Říkám 'co', i když to v zásadě byl 'kdo'. Ale potom, co jsem toho muže viděl, je 'co' pravděpodobně lepší definice. Byl to vrah známý jako Golem. Zabíjej lidi pouhým vymáčknutí vzduchu z jejich těla pouhýma rukama! Proč by tohle udělal nějakému ubohému hlídači byla pořád záhada, takže jsem se vydal do jeho bytu a tam jsem našel hlasovou zprávu od profesorky --- [Cairns]. Zavolala mu, aby mu odpověděla na to, že podle něj bylo něco, někde v nepořádku. Další vodítkem bylo, že se zajímal o astronomii. Sherlock přišel na to, že Golem toho hlídače zabil, protože zjistil, že ta malba byla padělek. Usoudili jsme, že profesorka pracuje v planetáriu a pospíchali jsme tam. Ale byli jsme tam pozdě. Golem už tam byl a zabil ji. Poté zaútočil na Sherlocka. Vlastně si ani nemyslím, že jsem ho někdy předtím viděl vystrašeného. Já jsem to schovával. V Afghánistánu jsem viděl hrůzy. Ale tohle byl sotva člověk. Opravdu byl monstrum! Podařilo se mi zachránit Sherlocka (praštěním Golema mojí zbraní - nikdy jsem neřekl, že jsem jemný), ale to stvoření uteklo.
Vrátili jsme se do galerie a Sherlock čelil kurátorce. Všechno popřela - trvala na tom, že malba je pravá - a nezdálo se, ž existuje něco, co bychom mohli dělat. Ale potom mobil ještě jednou zazvonil.
Bylo to dítě.
To dítě začalo odpočítávat od deseti. Sherlock křičel do telefonu, že ta malba není originál, ale vrah očividně chtěl důkaz. Sherlock zíral na malbu, když dítě dále odpočítávalo do své smrti. A pak na to Sherlock v poslední chvíli přišel. Bylo to, tak jak si to myslel ten hlídač, když zavolal profesorce v planetáriu. Na malbě byla supernova, která se na obloze neobjevilo do roku 1858. Proto tato malba nemohla být namalovaná umělcem žijícím v šedesátých letech čtrnáctého století. Dítě přestalo odpočítávat.
Kurátorka přiznala, že zařídila vytvoření této malby. Dostala se do styku s několika lidmi a ti všichni podle všeho pracovali pro jednoho muže. Hádejte sami. Moriarty.
Zpátky v bytě jsme čekali na další telefonát. Nicméně nevypadalo, že by se něco dělo, a tak jsem se rozhodl navštívit svoji přítelkyni Sarah. Zrovna jsem opustil byt, když vedle mě zastavilo taxi. Taxikář se mě zeptal, jestli nechci svézt, ale pověděl jsem mu, že pojedu metrem. Poté mi řekl, že se mě neptal, ale oznamoval mi to. Podíval jsem se na něj a uviděl jsem, že na mě míří pistolí, a tak jsem nasedl.
Museli mě uspat, protože další věc, kterou si pamatuji, je probuzení se za zápachu chlóru. Byl jsem ve sportovním centru vedle bazénu. A měl jsem na sobě bombu. Cítil jsem to pod bundou, kterou mi navlékli. Pak jsem v uchu uslyšel hlas a uvědomil si, že mám nějaké sluchátko. Řekl mi, že vím, co mám dělat a musel jsem říkat přesně to, co říkal, jinak už bych nikdy nepsal na můj blog.
Bylo mi nařízeno jít k bazénu, kde, jak jsem zjistil, čekal Sherlock. Hlas v mém uchu, který jsem matně poznával, mi poručil, abych řekl nějaké věci - které, jak jsem si uvědomil, vyvolávali dojem, že za tím vším stojím já. Že já, John Watson, jsem byl Moriarty. Viděl jsem ten pohled v Sherlockových očích - záblesk ne zlosti, ale bolesti. Na chvilku vypadal jako malé ztracené dítě. Měl bych být zděšen tím, že o mně na chvíli pochyboval, ale abych byl upřímný, bylo to od něj tak příjemně lidské. Opravdu si vážil našeho přátelství. On se, navzdory sobě, staral. Pak na mě uviděl ty výbušniny a uvědomil si, co se děje.
A v té chvíli vystoupil Moriarty. Byl to Jim. Přítel Molly Hooper z IT oddělení v nemocnici svatého Bartoloměje. Dokonce i to malé setkání bylo součástí hry. Dva muži spolu mluvili, oba očividně potěšeni, že jsou tváří v tvář. Opět jsem se cítil jako pěšák v jejich hře. Zvláště když se na mém hrudníku objevilo laserové světlo. Jeden špatný pohyb a nějaký cizí člověk schovaný ve tmě by odpálil výbušniny. Sledoval jsem je, když spolu mluvili. Jim Moriarty byl naprostý opak Sherlock, ale i přesto si byli tak podobní. Byl to zločinec konzultant. Lidé za ním přišli a on zařídil, cokoliv chtěli. A zatímco mluvili, já jsem tam stál a na sobě jsem měl výbušnin dost na to, aby to zabilo nás všechny. Vypadalo to, že jsem jediný, který si to uvědomuje. Najednou jsem popadnul Moriartyho. Věděl jsem, že ho jeho asistent (jeho John Watson?) nezabije. Ale laserové světlo se prostě přesunulo na Sherlockovu hlavu a mně nezbývalo nic jiného, než ho pustit. Na chvíli jsem přemýšlel, jestli by Sherlock udělal to samé, ale jediné co jsem v tu chvíli věděl jistě, bylo to, že zemřu.
Dech jsem zadržoval tak dlouho, že se zdálo jak měsíce. Neměl jsem ponětí, co by jeden z nich mohl udělat. Moriarty očividně neměl žádné lidské pocity a Sherlock tvrdil, že se nestará. Bylo to tak? Opravdu zemřu? Ve sportovním centru?
V tu chvíli Moriartyho mobil zazvonil. Vzal to a odvolal svého odstřelovače. Nechal nás naživu. A když jsem se konečně nadechl, tak odešel.

A to je, jak jsem já a Sherlock Holmes dočkali dalšího dne.

zdroj: johnwatsonblog.co.uk
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Niniel Niniel | 9. října 2013 v 9:46 | Reagovat

Moc díky, že si dáváš tu námahu a překládáš! Vždy se těším na nový článek...

2 Kimi Kimi | Web | 10. října 2013 v 22:03 | Reagovat

Toto bolo fakt skvelé! :) DIKI ! :)

3 Ježurka Ježurka | Web | 12. října 2013 v 11:25 | Reagovat

WOW, děkuji moc za překlad. Několikrát jsem byla na Johnově blogu, ale nedokázala jsem si žádný jeho článek přeložit. Takže je naprosto úžasné, že jsi to udělala ty. Muselo ti to dát opravdu hodně práce, takže se ti ukláním až ke špičkám mých bot a stále dokola opakuji jedno slovo: DĚKUJI...♥

4 Anie Anie | 5. listopadu 2013 v 17:21 | Reagovat

Moc pěkné a překlad je dobrý, občas nějaký ten překlep, ale to nevadí.XD

5 Anako Anako | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 23:57 | Reagovat

Já prostě miluju tyhle články z Johnova blogu! :D :) Čtu je už všechny aspoň po páté a jsou skvělé. :) Děkuju za překlad a námahu, kterou do překládání dáváš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KOPÍROVAT POUZE SE ZDROJEM!
Flag Counter