Cases

The Aluminium Crutch

8. října 2014 v 11:09 | Petra
PŘEDNASTAVENO
The Aluminium Crutch - případ, který se přímo v seriálu neobjevil, ale byl mnohokrát zmíněn. A já jsem po dlouhé době znovu otebřela Johnův blog a rozhodla se tento případ přeložit.
Omlouvám se za jakékoliv chyby a nepřesnosti.

O tomhle uslyšíte v novinách. Vražda herce Matthewa Michaela na pódiu během představení. Přímo tam jsem nebyl, protože jsem byl na rande (šlo to dobře, díky za optání), ale Sherlock byl a nechal mi několik zpráv na hlasové schránce, kde mi řekl, co se stalo. Pár lidí se mě ptalo, jaký ve skutečnosti je, takže jsem udělal transkripci.
"Johne, právě jsem byl na Terror By Night v nějakém příšerném malém divadla na [ulici] Strand. Ta hra samotná byla průměrná, ale byla tam vražda! Přímo na pódiu! Neměl jsem čas říct policii, co se stalo, takže až skončíš s tou večeří nebo s tím, co děláš s… Sarah? Potřebuji, abys předal tuhle zprávu ---. Neboj se, celé to je docela jednoduché.
Detektiv Sidney Paget, hraný Matthewem Michaelem, svolal všechny ostatní postavy salóonku, aby mohl odhalit, kdo to udělal. Jak jsem pochopil z první scény, Lady Margaret Chaplette byla zabita jejím synem Albertem, kterého ztvárnil herec William Howells. William, hrající Alberta, potom měl ze vzteku praštit Sidneyho, kterého hrál Matthew, hliníkovou holí. Hliníková hůl měla být vyrobena z gumy, aby Matthewa nezranila, ale během přestávky někdo vyměnil gumovou hliníkovou hůl za opravdovou hliníkovou hůl. William, hrající Alberta, praštil Matthewa, hrajícího Sidneyho, opravdovou hliníkovou holí a zabil ho.
pokračování v celém článku

The Inexplicable Matchbox

6. března 2014 v 17:47 | Petra
V poslední době se toho okolo Sherlocka, Martina a Benedicta moc neděje (kromě Oscarů). A tak jsem se rozhodla přeložit další případ z Johnova blogu, který byl zmíněn v epizodě The Sign Of Three.
3. srpna
The Inexplicable Matchbox
Dění okolo Isaaca Persana se samozřejmě dostalo na titulní strany novin. Byl nalezen v hotelovém pokoji obklopen krabičkami od sirek. A nemohl mluvit. Sherlock ho popsal jako člověka, který 'nebyl při smyslech', ale já jsem stanovil diagnózu, že teoreticky trpěl silnou poststraumatickou stresovou poruchou.
A, samozřejmě, mi Sherlock dokázal, že jsem neměl pravdu.
Persano se pohřešoval od března minulého roku, následovala vražda jeho trenéra Gabrila Allarda. Allarda byl nalezen sám v hotelovém pokoji. Byl umlácen k smrti. Zmizení Persana z něj samozřejmě udělalo podezřelého číslo jedna, ale i přes snahy francouzské policie nikdy nebyl nalezen. Až do minulého týdne.
Našla ho pokojská v Royal Hotel v Brightonu. Byl obklopen více než tisíci krabičkami od sirek, které byly všechny prázdné.
Kromě jedné.
Sherlock mi ukázal, co v ní bylo. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím.
Bojím se, že nemůžu o tomto připadu říct nic jiného, ale bylo to to nejspíše nejšílenější dobrodružství mého života. Sherlock se musel převléknout za klauna! Paní Hudson byla shozená z helikoptéry! A já? No, musel jsem udělat něco, co jsem si nikdy nemyslel, že udělám.
V podstatě, kvůli jistým lidem v jistém státním úřadu, kteří zjistili, že jsme do tohoto případu zapojení, o tom, co se stalo, nemůžu psát. Nemluvíme o nějakém Úředním tajném činu [Official Secrets Act]. Mluvíme o Každém úředním tajném činu
Ale ano, vyřešili jsme to. Zjistili jsme, kdo koho zabil a proč.
Ale to nejdůležitější - Sherlock se musel převléci za klauna. A to, že není ani jedna fotka, je ta nejvíc frustrující věc v celém zatraceném světě.
komentáře najdete zde

Murder at 'The Orient Express'

20. února 2014 v 21:01 | Petra
Protože se neobjeví žádné novinky ze světa Sherlocka a ani u Benedicta nebo Martina není nic nového, rozhodla jsem se přeložit další případ z Johnova blogu. Ocitáme se před událostmi třetí série a John tedy stále neví, že Sherlock žije. A na svůj blog zapisuje staré případy, které spolu řešili. A jedním z nich je i 'Vražda v Orient Expressu'.

17. července
Murder at 'The Orient Express'
Když byl majitel čínské restaurace Knightsbridge nalezen mrtev s obličej zabořeným v talíři nudlí, Lestrade přišel za Sherlockem. Ten muž, Terry Wong, se udusil a na první pohled to vypadalo jako nehoda. Ale pohmožděniny na Wongově obličeji nasvědčovali tomu, že byl v den své smrti napaden.
Ale oběť celou noc nebyla osamotě. Všichni zaměstanci a zákazníci potvrdili, že byl neustále obklopen lidmi. Vrah potřebuje příležitost i motiv. A jelikož zdánlivě nebyla žádná příležitost, rozhodli jsme se zaměřit na motiv. Kdo chtěl Terryho Wonga mrtvého a proč?
A odpověď na tuto otázku byla, podle všeho, většina Londýna! V žádném případě to nebyl milý chlapík, takže by mohla hromada lidí mít motiv k jeho zabití, ale jednoduše řešeno nebylo možné, aby ho někdo ten večer napadl, aniž by to někdo viděl. Takže jsme se zase vrátili k příležitosti!
Soudní lékař potvrdil, že Wong zemřel okolo půlnoci, proto jsme mluvili se všemi, kteří byli v restauraci v hodinu jeho smrti. A to bylo devět zákazníků, dva číšníci a dva z kuchyňského personálu. Všichni potvrdili, že Wong byl naživu, když opoušteli restauraci. A každý z nich popřel, že by ho napadl. CCTV poblíž potvrdila čas odchodu každého ze zákazníků a pracovníků, který nám sami řekli - všichni odešli někdy mezi jedenáctou večer a těsně po půlnoci. A nevypadalo to, že by se někdo jiný dostal později poblíž restaurace.
více v celém článku

Death by Twitter

10. ledna 2014 v 16:23 | Petra
Když Ceylan Hassan zemřela, vypadalo to jako jednoduchá nehoda, kdy viník odjede z místa činu. Chodila po obchodech a přecházela ulici před jejím domem, když ji srazilo auto. Nebylo to hezké, ale nezdálo se to být zvláštní. Dokud za námi nepřišel její bratr a požádal nás, abychom si přečetli její poslední tweety.
Ani já ani Sherlock nemáme Twitter (všechny ty účty jsou falešné), ale občas na to máme čich. A její bratr měl pravdu. Poslední čtyři 'tweety' Ceylan byly velmi zajímavé.
"Vím, že si pro mě jde"
"Vím, že přichází"
"Já vím"
"Já vím"
Frank Hassan nám řekl, že Ceylan vypadala posledních pár týdnů před smrtí rozrušená. Nemohl popsat, co s ní přesně bylo - i potom, co Sherlock udělal tu svojí běžnou křičící věc. Smazala si svůj Facebookový účet a všechny e-maily a najmula někoho, aby přidal několik extra zámků na její dveře. Bylo vcelku jednoznačné, že si myslela, že po ní někdo jde.
Na bezpečnostních kamerách bylo vidět, že Ceylan úmyslně vkročila pod kola autobusu, takže to policie uzavřela jako sebevraždu. Znovu, byla to tragédie, ale jelikož do ní někdo nestrčil nebo něco podobného, tak se nedalo nic dělat.
Sherlocka nejvíce zaujal fakt, že si smazala svůj facebookový účet. Procházel mým blogem a našel někoho, o kom si díky tomu, jak psal své komentáře, myslel, že by mohl obnovit data z jejího zrušeného účtu a její smazané e-maily. Člověk, kterého známe jako theimpropableone. Ani ne za půl hodiny všechno, co si Celan myslela, že smazala, bylo v Sherlockově mailu.
Zjistil o ní všechno. Ukázalo se, že měla ex-přítele. Muže, se kterým byla párkrát na rande, a pak mu dala košem.
Nezdálo se, že by něco bylo v emailech, dokud jsme nezkontrolovali spamy. Vidíte to, co já?
Emaily vypadají jako typické spamy, dokud se nepodíváte na adresy, odkud přišly. A to samé bylo na Twitteru a Facebooku. Neustálý příval spamů, obsahující skryté výhružky. Muselo jí to vlézt do hlavy.
Šel jsem se Sherlockem najít jejího ex. Byl pryč. Utekl. Sherlock z toho byl naštvaný. Nebylo nic, co by mohl dělat. Až do své smrti litoval toho, že nebyl schopen postavit tohoto muže před soud.
Ale samozřejmě, jak všichni, kdo tento blog čtou vědí, všechny naše případy nebyly skutečné. Nebyla to pravda. Nic z toho nebyla. Nic z těchto nesmyslů není pravda. Všechno to jsou lži. Že ano?
To je případ pro tebe, Sherlocku.
komentáře v celém článku

The Sign of Three

7. ledna 2014 v 17:39 | Petra
Ano, psala jsem, že začnu překládat tam, kde jsem skončila. Ale tohle jsem prostě musela přeložit první - nový příspěvek na Johnově blogu, ale skutečně velmi... zajímavý.

The Sign of Four

Wow!!!!!!!!! Jaký skvělý den!!!!!! To byla ta nejlepší svatba na světě!!!!! Sherlock byl úžasný! Láska je úžasná! Nadýchané mráčky a malí ptáčkové jsou úžasní!!! Byůo to všechno prostě tak úžasné! O všem tady teď napíšu! Jelikož všichni milujete mé psaní, protože jsem tak skvělý pisatel!!! Možná napíšu o některé ze všedních věcí. Mám rád deskové hry nebo jedení sendvičů a pití čaje a u toho sledovat Eastenders!
Promiňte. Už dál nemůžu. Pokoušel jsem se napodobit Johnův styl psaní po celý článek, ale život je na to moc krátký. A to říkám jako někdo, kdo před dvěma lety zemřel. Dobré odpoledne všichni, tohle je Sherlock Holmes. John s vámi dnes nemůže být, protože je na svých sex prázdninách. Pardon, líbánky.
Podle všeho tomu nemůžeme říkát sex prázdniny. A podle všeho bychom už vůbec neměli říkat dětem, že John a jeho manželka odjeli na sex prázdniny. Vybrali si nějaké místo, kde je teplo a sluníčko s plážemi a koktejly nebo něco takového. Abych byl upřímný, on o něčem mluví a já ho začnu postupně přerušovat. Ona je to samé. Oba jsou jejich vlastním způsobem úplně přijatelní přátelé, ale pak začnou mluvit a já si přeji, abych opravdu umřel. Nicméně jsem docela šťastný, že se našli a navzájem se činí šťastnými. To je hezké, že? A je velmi dobré mít místo sám pro sebe, aniž by mě jejich bezvýznamné řeči rozptylovaly od důležitých věcí.
Nicméně. Rozhodl jsem se s vámi podělit o video ze svatby. Je to video s fotkami ze svatby. Bohužel tam ale nejsou žádné fotky toho pokusu o vraždu. Pokud na další Johnově svatbě budou nějaké pokusy o svatbu, slibuji, že to nafotím.
Pěkné odpoledne
Sherlock Holmes
Detektiv konzultant a svědek
Komentářů je tam 43, takže to překládat nebudu. Ale určitě si je přečtěte, článek najdete zde.
Musím říct, že když jsem četla ten článek poprvé, tak jsem z velkým údivem na tváři četla ten první odstavec. Myslela jsem si, že John je pravděpodobně opilý, ale pak se ukázalo, že to není nikdo jiný než Sherlock.

The Deadly Tealights

30. prosince 2013 v 23:33 | Petra
Kromě Many Happy Returns, které jsem nedávno přeložila, se na Johnově logu objevily čtyři staré případy. A aby se to netrpělivé čekání na třetí sérii aspoň trochu zpříjemnilo, rozhodla jsem se jeden z nich přeložit.

The Deadly Tealights

O smrti učitele jógy, Tima Lenga, jsme se dozvěděli od jeho spolubydlícího, Scotta Bevana. Leng byl nalezen ležící ve vaně, mrtvý, ale neutopil se. Byl udušen. V zamčené místnosti. A všichni moc dobře víme, jak má Sherlock rád záhady se zamčenými dveřmi.
Bevan už zavolal policii, ale jako čtenář mého blogu, věřil tomu, že spíše Sherlock vyřeší záhadu smrti jeho kamaráda.
Sherlockovi trvalo přesně 36 sekund, než na to přišel. Tady máte fakta, jestli si myslíte, že to dokážete rychleji (sjeďte dolů pro odpověď!). Mimochodem neměřil jsem mu to, to by bylo divné. Ne, on mi to řekl. Později. Rád se chlubil.
Podle všeho měl zesnulý rád svíčky. A dlouhé koupele. Nesoudím ho. Někdy se stane, že si občas sám užiji dlouhou koupel. Když byl Sherlock naživu, hodně jsem běhal a bojoval a někdy jsem potřeboval relaxovat a nabrat síly. A koupel je na to dobrá. To je lékařský fakt. Takže to dává smysl. A vonné oleje s celou tou relaxací pomáhají. Lidé možná smějí. Lidé se smáli, když jim Sherlock řekl, že mám rád koupele, ale mně to nevadilo. Pořád mi to nevadí. Koupele jsou dobré.
Takže víceméně, Sherlock prošel hlavním vchodem do chodby a ukázal na vlhkou skvrnu pod dveřmi od koupelmy. Vyšel na balkón, kde našel několik ručníků, pověšených na sušáku. Vrátil se zpátky do bytu, přišel k Bevanovi a řekl, a to cituji:
Odpověď….
"Váš spolubydlící má rád dlouhé koupele. Stejně jako můj. Takže si jde dát koupel a zapálí všechny svíčky. Je to malá koupelna s žádnou ventilací. Mokré ručníky jsou nalepené zvenčí kolem zárubně - stále tam ještě je kousek pásky. Plamen svíčky postupně spotřebuje všechen zvuk a on se pomalu dusí. Stejné jako usínání. Mokré ručníky jsou odstraněny a vrah kontaktuje mého asistenta, protože si myslí, že je chytřejší než já a chce se trochu vychloubat. Čemuž rozumím. Rád se předvádím. Kdo ne?"
Takže to udělal spolubydlící. A Sherlock na to přišel za 36 sekund. Bevan si myslel, že dokáže přelstít Sherlocka. Ale ve skutečnosti nikdo nikdy nepřechytračil Sherlocka.

Ne až do úplného konce.

KOMENTÁŘE
Fuj!! Ta fotka nebyla nutná, kámo!
Mike Stamford, 12. května
LOL
Jacob Sowersby, 12. května
O TOMHLE PŘÍPADU ZASE PRAVDĚPODOBNĚ LHAL! VSADÍM SE, ŽE TITO LIDÉ ANI NEEXISTUJÍ! VŠECHNO TO BYLY LŽI, VYMYŠLENÉ SHERLOCKEM HOLMESEM!
#TEAMMORIARTY, 12. května
Jak se takhle vůbec můžete nazývat? Pokud si myslíte, že si to Sherlock všechno vymyslel, pak nevěříte tomu, že muž jménem Moriarty existoval. Idiote.
Mike Stamford, 12. května
VŠECHNO TO JSOU LŽI!~
#TEAMMORIARTY, 12. května
IGNORUJTE TOHO TROLA! OPAKUJI, IGNORUJTE TOHO TROLA!
Marie Turner, 12. května
Ignorujte co!?
John Watson, 12. května
Trollí tvůj blog. Říká se tomu trollování.
Marie Turner, 12. května
Dobře. Díky. A ano, všichni je prostě ignorujte.
John Watson, 12. května
To někteří lidé nemají nic lepšího na práci?
Mary Morstan. 12. května
chci v sherlocka věřit :(
theimprobableone, 12. května

Many Happy Returns

26. prosince 2013 v 0:13 | Petra
Miniepizodu jste už určitě všichni viděli a krátkou chvíli po jejím zveřejnění se na Johnově blogu objevil nový příspěvek, pojmenovaný stejně jako miniepizoda, tedy Many Happy Returns.
Ještě před tím byly na Johnově blogu uveřejněny dalčí čtyři články, ve kterých psal o starých případech. I na jejich překlad dojde, ale jako první jsem vybrala právě Many Happy Returns.

Many Happy Returns

Takže, Greg se u mě jednoho dne zastavil. Měl spoustu věcí, které patřily Sherlockovi. Opravdu jenom to. Nic, co by se aspoň trochu přibližovalo tomu, kdo byl nebo čím byl. Věci to nedokážou udělat. Žádné fyzické věci to tak jako tak nedokážou. Všichni máme zavazadla a fotky a nábytek a knihy a… nejsou tím, čím jsme my. Jsou to jenom věci, které jsme během let nahromadili. Nic neznamenaly.
Ale bylo tam to DVD. Bylo to video Sherlocka, jak natáčí narozeninovou zprávu pro mojí narozeninovou oslavu. Naše parta šla do restaurace v Soho. Vlastně to bylo super. Všichni tam byli. Mike, Harry, Greg, paní Hudson, ti, které byste předpokládali. Kromě Sherlocka. Nepřišel, protože byl 'zaneprázdněný'. Nebyl zaneprázdněný, on prostě… někdy bojoval s přizpůsobením se. Nemohl se vypnout, nemohl relaxovat. On prostě měl s lidmi potíže, myslím. I když to video… ukazovalo jeho druhou stranu. Byl hrubý, ano. Arogantní. Očividně mu chybělo cokoliv připomínající empatii. Ale zapomněl jsem, jak vtipný uměl být. Byl tak okouzlující. Tak… lidský. Je to bizarní, protože většina lidí by řekla, že to byl ten nejvíce nelidský člověk, jakého kdy potkali. Ale nebyl. Byl vším, čím by dobrý člověk měl být. Často říkal to, co si myslel, než aby lhal kvůli tomu, aby chránil naše city. Možná bychom všichni měli být více takoví? Možná bychom měli všichni být více upřímní? I když bylo možná dobře, že na tu narozeninovou večeři nepřišel…
A teď je čas pro mě, abych byl upřímný. Zamýšlel jsem si tento blog nechat, aby mi připomínal dobré časy. Vím, že to mělo být zdravé, ale jaký to má důvod? Musím jít dál. Musím to všechno dát za sebe a posunout se dál.
A už jsem unavený z mazání komentářů lidí, kteří mi nevěří. Kteří si myslí, že tohle všechno je lež. Vím, že to bylo skutečné. A tam venku je tak hodně lidí, kteří si myslí, že to všechno bylo skutečné. Věřili v Sherlocka.
A někoho jsem našel. Takže bych se na to měl soustředit.
Takže tohle je můj poslední příspěvek.
Sherlocku, ty mizero, ať už jsi kdekoliv. Děkuji.
John

Není možné vkládat komentáře

The Great Game

8. října 2013 v 16:06 | Petra
Omlovám se, že mi tak trvalo přeložit další případ z Johnova blogu, ale s začátkem školního roku ubyla i trocha mého času. Minule jste si mohli z Johnova pohledu přečíst případ Slepého bankéře a teď přichází na řadu Velká hra. Takže hurá do čtení:

Omlouvám se, že jsem už dlouho nic nenapsal. Potřeboval jsem pár dnů, abych si urovnal to, co se stalo.
Začalo to, jako všechno, s velkým výbuchem. Podle všeho byl na proti přes ulici únik plynu. Samozřejmě, za tu dobu, co žiji se Sherlockem, už vím, jaký význam může mít 'podle všeho'. Policie při vyšetřovnání zjistila, že byl dům napojený na výbušniny. Jediná další věc, kterou našli uvnitř domu, byl trezor. A uvnitř něj byla obálka. A v obálce byl růžový mobilní telefon. Pravidelní čtenáři mého blogu si možná pamatují případ jménem Studie v růžové. Netřeba dodávat, že to bylo trochu překvapení.
Stejně jako mé náhlé používání frází jako 'pravidelní čtenáři', se zdá, že si začínám užívat psaní o mén životě. Pomáhá to, ačkoliv jsem zjistil, že ho čte polovina Scotland Yardu. O tom více později!
Takže, zapnuli jsme telefon a byla tam zpráva.
Píp. Píp. Píp. Píp. Píp.
Pět zapípání nebo pípnutí. Sherlock okamžitě věděl, že to je varování. Byly tajemné společnosti, které posílali pět pomerančových semínek [=pips - semínko/pípnutí] lidem jako výhružku. Také tam byla fotka prázdné bytu, který Sherlock poznal. Bylo to přízemí. 221C Baker Street! Spěchali jsme tam a objevili jsme tam pár tenisek.
A pak růžový telefon zazvonil. Byla to žena. Brečela. Ukázalo se, že kdokoliv tohle všechno organizoval, zařídil, aby tato žena byla unesena a obalena výbušninami. Kdyby neřekla přesně to, co měla... Sherlock byl, samozřejmě, okamžitě dostihnut tímto dobrodružstvím. Ani nezaregistroval, že někde prochází nějaký nevinný člověk peklem. Ta brečící žena nám řekla, že máme dvanáct hodin na vyřešení našeho prvního problému.
Šli jsme do Barts, aby Shelrock mohl prozkoumat ty tenisky. Já jsem jako obvykle ani neměl ponětí, jaká byla otázka a už vůbec, jaká byla odpověď. Potkali jsme se s Molly Hooper, která nás představila svému příteli, Jimovi. Podle všeho pracoval na IT oddělení. Zase to 'podle všeho'. Ou a právě jsem viděl, jak se seznámili.
Nicméně, Jim odešel a Sherlock Molly prozradil, že byl zjevně gay. Jako obvykle mu bylo jedno, že tohle nebylo zrovna to, co chtěla slyšet!
Tak, ale zpátky k těm teniskám. Sherlock mě samozřejmě ponížil tím, že jsem se sám snažil na na něco přijít a všechno to bylo špatně. Řekl mi, že jsou dvacet let staré a pyl na nich ukázal, že jsou ze Sussexu. A pak si vzpomněl na jméno - Carl Powers, chlapec, který zemřel, když byl Shelrock dítě. Všichni předpokládali, že to byla tragická nehoda, ale Sherlock byl stále rozrušen chybějícími teniskami. Po dvaceti letech se našli a byly adresovány jemu. Sherlock na nich objevil stopy po Clostridium botulinim a došel k závěru, že byl chlapec zavražděn - jed byl přidán do jeho medicíny proti ekzému. Sherlocm potřeboval dát vrahovi věděť, že na to přišel, takže napsal na svůj blog zprávu. Vím, že něktěří z vás byli zmateni touhle bizardním zprávou.
Brečící žena nám znovu zavolala a mohla nám řící, kde je. Policie ji našla a byla v pořádku. Ale Sherlock mě pořádně vytočil. Celou tu organizaci popsal jako elegantní. Když jsme se ho zeptal, co tím myslel, odpověděl mi 'Nemůžu být jediná osoba, která s eobčas nudí.'. Očividně útočník se zaměřoval přímo na něj a on to zbožňoval.
pokračování v celém článku

The Blind Banker

26. srpna 2013 v 21:45 | Petra
Tak rozhodla jsem se, že pro vás přeložím všechny případy z Johnova blogu. Po Studii v růžové přichází na řadu Slepý bankéř. Také vám doporučuji přečíst si komentáře, které jsou u jednotlivých Johnových příspěvků. Johnův blog najdete zde.

Všechno to začalo tím, když jsem já a Sherlock, navštívili banku. Zavolal nás jeho bývalý spolužák. Ten muž byl bankéř a přesně takový, jak byste ho čekali. Někdo se vloupal do do jejich kanceláře a posprejoval malbu. Na tom není nic zajímavého, byste si mohli myslet. Ovšem ať to udělal kdokoliv, nebyl zaznamenán na kamerovém systému. Kanceláře banky byly jako Fort Knox [vojenská základna a pevnost v americkém státě Kentucky], ale nebylo tam nic. Žádný náznak toho, kdo to udělal.
Sherlock přišel na to, že si potřebujeme promluvit s jedním z bankéřů, --- [Eddie Van Coon]. Takže jsme šli do jeho bytu, ale už byl mrtvý. Vypadalo to jako sebevražda, ale samozřejmě nebyla. To grafiti v bance bylo varování. Výhružka smrti. Policie si stále myslela, že to je sebevražda a já musím přiznat... no, byl to zamčený pokoj. Mrtvý muž. S pistolí v ruce. Vypadalo to jako sebevražda.
Ale Sherlock, samozřejmě, z každé drobnosti v jeho bytě, přišel na to, že --- [Van Coon] byl levák a pistoli držel v pravé ruce. Řekl, že je 'udiven', že jsme si toho nevšimli. Smutné věc je to, že opravdu byl. Takové věci jsou pro něj naprostá samozřejmost.
Potom, jako kdyby to potvrzovalo to, co říkal Sherlock, se udála další vražda. Novinář. Také byl v zamčené místnosti. Podle všeho se také domníval, že bude v bezpečí před tím, kdo ho zabil. Potřebovali jsme přijít na cokoliv, co tyto dva muže spojovalo. Sherlock přišel na to, že to grafiti bylo něco jako starověký tajný kód. Takže jsme se setkali s jeho 'kamarádem'. Myslím si, že správný termín je 'delikvent'. Nazval jsem ho mnohem hůř.
Suma sumárum, nacházel jsem se na policejní stanici, čtouc --- [Lukisův] zápisník. A to dovedlo mě a Sherlocka na čínskou tržnici na Shaftesbury Avenue. V zásadě to byl obchod plný tretek, ale našli jsme to, co jsme chtěli - ty grafiti znaky byla čísla. Stará čínská čísla. Sherlock si poté všimnul, že v bytě vedle obchodu už několik dnů nikdo nebyl... ale okno bylo otevřené. Takže, samozřejmě, se tam musel vloupat a mě nechal stát před venku, zatímco zkoumal. Ukázalo se, že byt patřil ženě, která pracovala v muzeu. Touhle dobou jsem už, musím přiznat, byl docela zmatený. Všichni tihle lidé a ta místa se zdála být náhodně spojena. Naše návštěva banky se zdála být dlouho za námi.
Ta žena v muzeu, Soo Lin, byla skutečně skvělá. Schovávala se v muzeu, bojíc se o svůj život. Schovávala se tam a myslela si, že se bude moci starat o nějaké staré čínské konvice na čaj. Bylo to jak absurdní tak zvláštně krásné. Mylsím si, že i na Sherlocka zapůsobila. Pověděla nám o velké čínské organizaci pašeráků a o vrahovi, který byl poslán zabít každého, kdo zradil organizaci. Což je to, co se stalo tomu bankéři a novináři.
A to, co se stalo i jí.
Takže jsme přišli na to, že ti pašeráci obchodovali s čínskými starožitnostmi. Jak bankéř tak novinář byli schopni, dovést je do Británie, protože hodně cestovali a tu ženu gang kontaktoval, protože byla na takové věci expertkou. Zjistili jsme, kde prodávali to, co ukradli, ale pořád jsme museli přijít na význam toho kódu. Uvědomili jsme si, že ta čísla jsou reference na knihy. Každá část kódu odkazuje na určitou stránku v určité knize. Problém ovšem byl, že jsme museli přijít na tu správnou knihu. Musela to být ta, kterou má každý.
A já, jsem mezitím, šel na rande. Někoho jsem potkal. Jmenuje se Sarah a je skvělá. Sherlock mi dal lístky na cirkus, abych ji tam vzal. Ale, samozřejmě, pozval i sám sebe. První rande mě a Sarah a mám sebou šíleného detektiva. Tak nějak jsem si myslel, že to dobře nedopadne. A opravdu, v jednu chvíli stál Sherlock vedle nás, a v další na pódiu bojoval s šíleným vrahem. Naštěstí, Sarah ani moc nevadilo mi pomoci s pomocí Sherlockovi. Zachránili jsme mu život a vrátili jsme se do našeho bytu. A Sherlock by, jako vždycky, hrubý a arogantní, ignoroval Sarah. Dokud neukázala na to, že Soo Lin už začala s překladem kódu. Shelrock vyběhl Bůh ví kam, takže jsem já a Sarah byli uneseni. Rande se opravdu moc nevydařilo.
Zjistili jsme, že na nás zbraní míří operní pěvkyně a její vrazi. Hlavně jsem se samozřejmě bál o Sarah. S ničím z toho nesouhlasila. A, samozřejmě, největší ironie na tom byla to, že ani nechtěli mě. Spletli si mě se Sherlockem. Chtěli zabít Sarah, protože si mysleli, že jsem Shelrock Holmes!
Sherlock nás našel a byli jsme schopni utéci a ukončit tu operaci. Ukázalo se, že hledali sponu do vlasů. Všechno tohle šílenství a úmrtí jenom kvůli sponě do vlasů! Spona císařovny, ale pořád to je spona do vlasů. Sherlock dokonce věděl, kde byla... už ji předtím viděl. A to je všechno. Případ uzavřen. Během několika dnů jsme se utkali s čínskými vrahy, vraždící operní pěvkyní, tajnými kódy, tajnými zprávami od A do Z, pašeráky a kdo ví čím ještě. A také jsem potkal krásnou dámu. Bylo to všechno ve stylu Jamese Bonda.
Nemůžu popírat, že preferuji tento styl života. Být civilistou mi nesedí. Ale jde o to, že život, který jsme si vybrali, není bezpečný. Sherlock se rozhodl být tímto horlivý detektivem konzultantem a já jsem si vybral být jeho kolegou. Ale začíná být známým. Lidé ho poznávají. Stejně jako Moriarty - jak řekl ten taxikář. Potom ta operní pěvkyně o něm všdchno věděla. Jak dlouho bude trvat, než po něm půjde někdo jiný? A co se pak stane lidem jako Sarah nebo paní Hudson?
Všichni tihle lidé, kteří jsou zahrnuti v jeho dobrodružstvích... nejsou v bezpečí. My nejsme v bezpečí. Všude jsou síly a ty si jdou pro Sherlocka Holmese.

Study in Pink

18. srpna 2013 v 21:46 | Petra
Jelikož se mírně nudím a mám hroznou potřebu o něčem psát, rozhodla jsem se pro vás přeložit jeden článek z blogu Johna Watsona. Konkrétně to bude vůbec ten první případ, který se Sherlockem řešil, což je samozřejmě případ Study in Pink. Tak hurá do toho!

Několik jmen jsem začenril, protože se jedná o právní záležitosti, ale tohle je to, co se stalo v ten večer, kdy jsem se nastěhoval k Sherlocku Holmesi.
Když jsem Shelrocka poprvé potkal, řekl mi celý můj životní příběh. Mohl toho říct o mě řict tolik z mého kulhání, opálení a mého mobilního telefonu. A to je ta věc s ním. Nemá smysl skrývat, kdo jste, protože Sherlock prokoukne všechno a všechny během sekund. Ohromné ovšem je, jaký je to obrovský ignorant, co se některých věcí týče.
Například, toto ráno, se mě zeptal, kdo je předseda vlády. Minulý týden vypadalo, že opravdu neví, že Země obíhá okolo Slunce. Opravdu. On to prostě nevěděl. On si nemyslel, že Slunce obíhá kolem Země nebo něčeho. Prostě ho to nezajímá. Pořád tomu nemůžu uvěřit. V několika ohledech, je to ten nejchytřejší člověk, jakého jsem kdy potkal, ale má také prázdná místa, která jsou děsivá. Alespoň jsem si na něj teď zvyknul. No, říkám to, ale mám podezření, že si na něj nikdy nezvyknu. Prostě, té první noci, jsem doslova neměl ponětí o tom, co se bude dít. Chci říct, jak bych vůbec mohl?
Zrova jsem si prohlížel byt, překvapen, v jakém už byl stavu, když tam vpadl Detektiv Inspektor --- [Lestrade] ze Scotland Yardu. Sherlock samozřejmě, už věděl, proč tam je. Někdo další zemřel - tentokrát v --- [Lauriston Gardens]. Sherlock se mě zeptal, jestli se k němu nechci připojit a já jsem s ním šel, zaujat. V taxíku mi vysvětlil jak to o mě předchozí den vydedukoval - jak zaregistorval každé mé slovo, každý můj pohyb, každou drobnost o mém mobilním telefonu. Bylo to neobyčejné. Pokusil bych se to tady vysvětlit, ale nemyslím si, že bych byl schopný, ho dobře vystihnout. Běžte na jeho stránku, Umění dedukce a podívejte se, jak jeho mysl pracuje.
Stále jsem ale byl překvapen tím, že i přesto jaký génius očividně je, by za ním šla policie pro pomoc. Řekl, že je 'detektiv konzultant' Přirozeně, když je někdo arogantní tak jako on, musel svému povolání dát unikátní název.
Přijeli jsem do --- [Lauriston Gardens], kde mě, k mému překvapení, představil jako svého kolegu. Policie také vypadala, že je tím překvapena, takže jsem usoudil, že žádné 'kolegy' předtím neměl. Bylo tam tělo ženy, oblečené v růžové. A byla otrávena. Znova. Shelrock se na ní jenom podíval a věděl o ní všechno. Styl jejího oblečení. Stříkance bláta na její noze. Co tam bylo, a co tam, hlavně, chybělo. Její kufr. A to bylo to, co ho nadchlo. Chybící růžový kufr.
Opustil tělo a utekl ven, ho hledat, samozřejmě mě tam nechal. Mluvil jsem s policajtkou, a ono ho shrnula. Řekla, že si to užívá. Nestaral se o tu mrtvou ženunebo o žádnou jinou oběť. Předpokládám, že kdyby se vrátil a našel mě a naší domácí ležet na podlaze s podříznutými hrdli, viděl by to prostě jako inteluktuální cvičení 'Úžasné' zvolal by a mnul si ruce, 'Ale dveře byli zavřené, tak se mohli zabít?' Ta policajtka ho nazvala psychopatem. To se mi zdá krutá a sotva profesionální diagnóza, ale když se podívám na to, co jsem o něm napsal, když jsem ho poprvé potkal. Nazval jsem ho bláznem.
Takže vrátil jsem se na Baker Street a Sherlock mě požádalm abych poslal textovou zprávu. Našel její kufr a zjistil, že mobil oběti chybí. Věděl, že vrah ho má, takže jsem psal sériovému vrahu.
Našel kufr té oběti, protože věděl, že bude růžový, stejně jako oblečení té ženy. Vůbec mě to nenapadlo, a když jsem to řekl, nazval mě idiotem. Nemyslel to urážlivě, prostě řekl, co si myslí. Už jsem o sobě slyšel horší věci, ale jeho otevřenost mě trochu překvapila. On s eprostě nestaral o to, jestli je zdvořilý nebo něco takového. Začínal jsem chápat, proč se zdálo, že neměl žádného 'kolegu'.
Po tomhle, jsem šli na sledovačku. Čekali jsme v restauraci, jestli vrah přijde na adresu, kterou jsem mu poslal. Naproti přes ulici jsme viděli zastavovat taxi. Vyběhli jsme, ale odjelo. Sherlock trval na pronásledování a nštěstí to vypadalo, že má podrobné znalosti o londýnských uličkách. Samozřejmě, jak jsem si později uědomil, si musel pamatovat London A-Z. Běželi jsme po ulici za ulicí a podařilo se nám taxi chytit - a jenom aby jsme zjistili, že cestující není náš vrah. Právě přijel do Anglie. Byla to ta nejšílenější noc mého života - tím myslím, skutečnou honičku po Londýně. Tohle lidé opravdu nedělají. Ale my ano.
A samozřejmě, tímhle Sherlock dokázal, že moje kulhání bylo psychomatického problému. Zmiňoval jsem, že je chytrý?
Vrátili jsem se do bytu a zjistili, že --- [Lestarde] a polici tam jsou, zkoumajíc kufr. Bylo vlastně docela legrační vidět, jak tím byl Sherlock uražený. Opravdu si myslím, že věří v to, že je and zákonem. A nemohl vystát, že --- [Lestrade] proti jemu jeden má. Posal Sherlocka jako dítě, kterým, v mnoha ohledech, je. Řekl jsem, že se nestará o to, co si ostatní myslí, a že je proto arogantní, ale tak to opravdu není. To neznamená, že se nestará, on opravdu nechápe, že je normální se starat. Je normální trápit se tím, co si ostatní myslí. Stejně jako dítě, prostě nerozumí zásadám společnosti - což, je samozřejmě, asi důvod toho, proč lepší, v tom co dělá, než my.
Sherlock si myslí, že vsšichni ostatní jsou hloupí, takže je jako dítě o Vánocích, když se ukáže, že někdo z nás udělal něco chytrého. Nemluvím o mně, ale o oběti vraha. Neztratila svůj telefon. Nezapomněla ho. Věděla, že zemře, takže nechala svůj mobil v taxíku - A, stejně jako všechny chytré telefony, měl i tenhle GPS, takže jsme ho mohli lokalizovat. Ta brilantní žena nás navedla k vrahovi.
A ten byl venku. Venku před naším bytem - ve svém taxíku! Honili jsme ho přes polovinu Londýna, mysleli jsme si, že veze vraha, ale on sám byl ten vrah. Takto se mu podařilo dostat ke svým obětem, prostě je nabral do taxíku. Samozřejmě, Shelrock se zcela a naprosto zbláznil, a nasedl do taxíku, aby s ním mohl mluvit. Znovu, nezajímali ho 'pravidla'. Ani ho nezajímalo, jak to ten vrah udělal. A ani si enmylsím, že by ho nějak zvláště zajímalo ho zastavit a už vůbec ne dát vědět policii, že venku ej ten muž, kterého hledají. Všechno, co Sherlocka zajímalo, bylo, jak to ten vrah udělal. Chtěl být s vrahem osamotě, aby ho mohl vyzpovídat. To pro něj bylo důležitější než cokoliv na světě - i vzhledem l očividnému ohrožení na životě.
Taxikář ho odvezl na Istitut dalšího vzdělávání, aby se mohli oba navzájem naučit - no, naučit to, jak jejich mysli pracují, asi. Je to něco, co nikdy nepochopím a abych byl upřímný, ani to nikdy pochopit nechci. Být takový psychopat. Být ten nad všemi ostatními. Být tak nebezpečný. Je to pěkně děsivé.
Později mi Shelrock řekl, co se stalo. Taxikář měl anerisma v mozku. Umíral. Vyzvedl svoje oběti a někam je odvezl. Potom jim dal možnost volby. Vzít si jednu ze dvou pilulek - jedna z nich byla neškodná, ta druhá by je zabila. Jejich jediná jiná volba byla to, že by je zastřelil. Rozčiluje mě přemýšlet o tom, co si ti nebozí lidé, kteří nasedli do toho taxíku, museli myslet - jeden z nich byl jenom dítě! Museli si projít peklem. Ale Sherlock, ten blázen Sherlock, ho chápal. Co se týkalo taxikáře, on přežíval lidi. Dával sobě moc nad životem a smrtí. A já si myslím, já si opravdu myslím, že to Shelrock chápe.
Já s policií jsem přišli na to, kam odjeli. Ale už bylo pozdě. Když jsme se tam dostali, viděli jsme, že si Shelrock vezme jednu z těch pilulek. Neudělal to, protože musel, byla to hra důvtipu. Nemohl nechat jiného arogantního, nabubřelého psychopata vyhrát. Když najednou někdo zastřelil toho taxikáře. Někdo jako on určitě měl nepřátele, takže jsem tím neměl být překvapený, ale neviděl jsem nikoho střílet, od mého návratu z Afghnánistánu. Je to něco, na co si nikdy nezvyknete. Že někdo může mít moc nad životem a smrtí někoho jiného - ale jsem rád, že to ten někdo udělal, protože tím nepochybně zachránil Sherlockův život. A upřímně řečneo, potom všem, co ten člověk udělal nevinným lidem, kteří se dostali do jeho auta, byla rychlá smrt lepší než to, co by si zasloužil.
A co bylo potom? No, já a můj spolubydlícíjsme šli na čínu. Jak jsem řekl, on opravdu zná dobré restaurace.
Byla tady ještě jedna věc k zamyšlení. Předtím než ten taxikář zemřel, řekl jméno. Jméno někoho nebo něčeho, kdo/co mu pomohl/o. Moriarty. Nikdy jsem to neslyšel, stejně jako Sherlock. Samozřejmě, že to miluje. Myslí sim že si našel úhlavního nepřítele. Je zvláštní dítě.
A od té noci? Se to nezastavilo. Ó, je tady toho ještě tolik, co vám musím říct.

Gratulace! Úspěšně jste přežili můj překlad.
Na Johnově blogu je ještě spousta dalších případů, pokud máte zájem si je přečíst, není nic jednoduššího, než kliknout sem. A nebo pokud byste měli zájem, mohla bych ještě některé přeložit (nebo rovnou všechny :D).
 
 

Reklama
KOPÍROVAT POUZE SE ZDROJEM!
Flag Counter